Ať se nám to líbí nebo ne, peníze vládnou světu a pochopit jejich význam i funkci je jedním ze základních předpokladů úspěchu v životě. Proto je dobré s tím začít odmala, u našich dětí. Ukázat jim fungování peněz můžeme nejlépe na příkladu vlastní rodiny. Už předškoláci by si měli uvědomovat, že rodiče vydělávají jen určitou sumu, z níž platí bydlení, jídlo i hračky. A s finančním vzděláváním bychom neměli polevit ani v pubertě.

Základům finanční gramotnosti by se děti měly učit i ve škole. Učitelům v tom pomáhají mj. neziskové iniciativy jako web Finanční vzdělávání a projekt Bankéři do škol České bankovní asociace. V jeho rámci manažeři z finančního sektoru ve třídách dětem vysvětlují např. bezpečné nakládání s penězi na internetu.

První bankovní účet už v deseti

Pochopit i bezhotovostní formu peněz, tedy co je bankovní účet, debetní či kreditní karta a k čemu slouží internetové bankovnictví, dokáže podle odborníků dítě kolem desátého roku. A právě v tomto věku je vhodné založit mu i první účet. Některé banky ho umožňují otevřít už při narození dítěte, smysl to však dává, až když je dítě asi ve třetí třídě. 

Mladý klient má na dětské konto jen pasivní přístup. Může do něj nahlédnut a přesouvat peníze mezi vlastními účty, plnohodnotně s ním však disponují pouze jeho rodiče. K účtu lze dítěti pořídit i debetní kartu, a limity pak nastavit podle jeho finanční zralosti a výše kapesného.

Já jsem u své dcery začal s bankovním účtem a pltební kartou trošku dříve a to v osmém roku. Musím říct, že první vklad zmizel rychle a však posléze se finance zvedají a Laura si již začala uvědomovat, že čas hraje velice důležitou roli.

I děti by se měly učit spoření

akmile dítě začne chápat hodnotu peněz, tedy kolem šestého nebo sedmého roku věku, mělo by se začít učit spořit. Ať už tzv. do prasátka, nebo třeba na spořicí účet, který je možné zřídit zdarma k běžnému účtu dítěte.

Čím je dítě starší, tím důležitější je vést ho k uvážlivému nakládání s penězi. S nástupem puberty se totiž stále více soustředí na vlastní potřeby, jejichž finanční náročnost stoupá. Jeho touhu po novém telefonu nebo skateboardu lze využít coby motivaci ke spoření a k ochotě přivydělávat si na brigádách. Rodiče by měli své potomky seznámit také s problematikou půjček, zejména s důsledky neuváženého zadlužování.

Kapesné má odpovídat potřebám

Kapesné je dobré zavést s nástupem dítěte do první třídy, kdy už ovládá jednoduché počty nebo se to rychle naučí. Takže bude rádo počítat svoje peníze, a poznávat tak hodnotu jednotlivých mincí a bankovek. U starších dětí pak lze přechod do vyššího ročníku využít k přizpůsobení výše kapesného jejich aktuálním potřebám.

Při stanovování výše kapesného dítěte je třeba zamyslet se nad tím, co si asi za své peníze bude kupovat. Malé dítě hlavně sladkosti, starší však bude chtít i chodit do kina nebo na koupaliště.

Někteří rodiče mají promyšlený systém odměn za známky nebo za pomáhání v domácnosti. Děti tím však učí, že vše lze přepočítat na peníze, a pak s oblibou chtějí za každou vstřícnost zaplatit. Nejrozumnější je proto podle odborníků vyplácet část kapesného pevně a jako motivaci za zvýšené úsilí ve škole nebo odměnu za nadstandardní práci v domácnosti něco přihodit.

Dítě by mělo rozhodovat o svých výdajích

Někteří rodiče chtějí detailně určovat, za co jejich potomek kapesné utrácí. Tím mu znemožňují učit se zodpovědnému nakládání s penězi. Účinnější bývá jemná kontrola, lepší je třeba při předávání peněz nenápadně se zeptat, co si dítě koupilo za minulé kapesné. Rodiče by tedy neměli výrazně zasahovat do toho, co si dítě smí za kapesné pořídit nebo ne. Ale součástí výchovy by měly být diskuse i o tom, na co si šetří, za co chce utrácet.

Od 10. až 12. roku je vhodné zapojit dítě do rodinného rozpočtu a předat mu určitou zodpovědnost za své výdaje, tedy nechat je třeba platit si mobil, sport nebo kroužky. Jestliže potomek své kapesné utratí dřív, má smůlu, do kina s kamarády půjde až příště. Učí se nejen samostatnosti, ale získává i důležitou roli v rodině, a také sebevědomí. Gesto důvěry ze strany rodičů oplatí tím, že bude se svou částí rodinného rozpočtu hospodařit uvážlivěji.